(Lubor Kasal / Marta Kovářová)
A jak to ožívá zas a zase
Mrazem to mrská a zimu pase
Osahává tě to a chytá v pase
Mosazná dlaň jež
Zaťuká na koženou věž
Z ježatých hor vlasy padající
Ze skulin klínů potemníci
V krvavém potu utopenci
V očích máš omšelou minci
Když večer je dvou klepet plný
Tady v tom holém hotelu kde jektají
Mývalové umývadel a syčí hadi sprch
Že z tvojí hlavy potají
Vyrůstá v dálce vodní vrch
Uvnitř to kuňká – žába se rozžhne
A je ti špatně voláš chvatně: haló
Je toto možné
Že tak málo vím
Co je mým zoufalstvím!