Láva je to, co se vylije, když už to přeteče. Po odchodu dvou dam Dáši a Evičky bylo potřeba se s výraznou změnou sestavy vypořádat a najít nový zvuk. Ve dvou období roků 2010 a 2012 jsme nahráli v nové sestavě album, které opět rozvířilo vody. Kde jsou holky? A co tam dělají midi? Noví členové kapely objevili v Budoáru do té doby neobydlená místa. Aranžmá písní konečně vznikalo společně ve zkušebně. Stavěli jsme nově především na atmosférách vytvářených ze zvukových ploch, rastrů a instrumentálních motivů. Začala jsem méně stylizovat hlas a smířila jsem se s jeho přirozenou polohu. Slova písní opět vycházejí ze situací a setkání, které jsem zažívala nebo jsem texty nacházela u básníka (dnes už manžela!) Petra Kováře. Album posluchači nabízí záměrně docela jiný zvuk, než na který je zvyklý na koncertech. Je totiž komponováno pro potěchu v tichu, pro soukromé návštěvy v Budoáru.
Na první pohled obyčejný a jednoduchý obal z přírodního hnědočerveného papíru obsahuje tajemství. Sopka je vyplivnutý kopec, jehož kráteru-tvar jde v ploše popsat vrstevnicemi. A tak při druhém pohledu lze objevit nadutou skrýš s naznačeným otvorem, ze které je možné vyhřeznout vnitřek – texty písní. Tvar kráteru-otvoru vychází z vlastností jeho obsahu – jednotlivých skladeb, jak ilustruje kresba na disku.

Štěpán Svoboda – bicí, xylofon, hlas
Tomáš Doležal – dechový midikontroler, klarinet, tibetské mísy, hlas
Marek Laudát – kytara, vazba, hlas
Tomáš Ergens – baskytara
Marta Svobodová – hlas, kytara rukou, smyčcem

hudba: Marta Svobodová
aranžmá: Budoár staré dámy
texty: Marta Kovářová (2-6, 8-9), Petr Kovář (4, 7, 8, 11), z přijatých a odeslaných zpráv (10)
zvuk – Broněk Šmid a Dušan Souček
mix a master – Broňek Šmid ve studiu Indies

vlastní náklad, distribuce Indies Scope