V listopadu 2002 vyšlo naše první oficiální album a my sepsali první smlouvu s vydavatelstvím Indies. Také poprvé jsme si CD nevypalovali sami. Abychom se však nenudili, řekli jsme si, že když se něco jmenuje Na hraní, musí tam být nějaká hra! Týdenní brigáda v naší dílně pod vedením taťoucha Svobody spočívala v barvení a čištění a třídění tří tisíc magnetů. Nacpali jsme totiž do prostoru v plastového obalu CD tři magnetky tak, aby se vzájemně odpuzovaly. Takže ač s nimi člověk chrastí a hraje si jak chce, nemůže je dostat k sobě. Album obsahuje výběr skladeb za čtyři roky existence Budoáru – od úplných kořenů (V Sobotu i neděli, Pomsta neuklízecí kozeně) až po propracovanější, které naznačují další hudební vývoj (Průchod Nemesidy, Kostičkama na kost). Když zvukař Broněk Šmid viděl a uslyšel, s čím jsme přišli nahrávat (staré nenaladěné Amátky, nenaladitelné kopie Fendrů, prdící komba a šňůry domácí výroby), zavolal Zlodějům uší a dovezl do studia spoustu skvělé a velké! aparatury (což vysvětluje drsný a mohutný zvuk zkreslených kytar pouze na desce Na hraní). Když jsme skladby s vypětím všech sil a ladiček nahráli, zeptal se nás zvukař jaký si přejeme zvuk? Podívali jsme se na sebe trochu nechápavě (vůbec jsme neměli ponětí o co mu jako jde) a já jsem to uzavřela moudře větou "aby tam bylo slyšet dobře, to co jsme nahráli".
Marta Svobodová – zpěv, kytara
Dáša Matějíčková – baskytara, zpěv
Eva Svobodová – housle, zpěv
Ondra Klíč – sólová kytara, zpěv
Štěpán Svoboda – bicí, perkuse a zpěv
hosté:
Tomáš Doležal – saxofon, klarinet
Broněk Šmid – klarinet
hudba: Marta Svobodová
aranžmá: Budoár staré dámy
slova: Marta Svobodová (1, 3, 4, 6, 7, 9, 11), Klára Mazlová (8, 11, 12), Jan Alda (2), Sergej Jesenin (4, 5, 13), Josef Kainar (9), Karel Šiktanc (10), Georgij Iosifovič Gurevič (14)
zvuk, mix, mastering: Broněk Šmid ve studiu Střelice (dnešní studio Indies)
obal: Tomáš Doležal a Marta Svobodová
vydavatelství: Indies
